DEN D(1) PÁTEK 10.10.

Schazíme se na Florenci půl hodiny před odjezdem autobusu s vidinou zabraných lepších míst k sezení. Po cca 15 minutách nám dochází, že autobus vlastně nezačíná v PRG, ale přijede zřejmě již plný z Německa a tak tu sedíme zbytečně.

Za dalších cca 20 minut se skutečně objevuje plný autobus. Nastává chaos, nikdo neví co má dělat, rumuni toho moc nenamluví, a když, tak pochopitelně rumunsky, takže stojíme a čekáme co se bude dít. Batohy není kam dát a zdá se, že si není ani kam sednout. K našemu překvapení se ale vše vyřeší – např. batohy se v buse uloží na WC... - , dokonce sedíme vedle sebe a vyrážíme vstříc dobrodružství.

DEN 2

Kolem 2h odpoledne konečně dorážíme do města Deva. Tady musíme přestoupit. Opět nastává chaos, nemáme lístky, které si nechal řidič, nevíme kdy má přijet bus do Petrosani. Autobusu jsme se nakonec po cca 2 hodinách dočkali – rumun říkal „ten minutes“. Cesta z Devy do Petros,ani trvá cca 2 hodiny. Řidič je celkem pohodář, a když zjistí, že chceme nahoru na Parâng, zastavuje nám u křižovatky. Ihned je kolem nás asi 5 taxikářů, nakonec se s jedním domlouváme a on nás za 10E hodí k hotelu Rusu. (cena by oficiálně byla asi o 30 % nižší, ale ani nám to nevadí) Zvláští mi přijde, že se ani moc nesnaží nás jako zákazníky získat a je jim to v podstatě jedno zda pojedem nebo ne. Specielně v chudších zemích jsem se s tímto nesetkal.

Od hotelu ve výšce cca 1200m jdeme již pěšky o cca 400 m výš k Statiunea Parâng, což je jakési lyžařské centrum. Je zde jedna lanovka, druhá je ve výstavbě. Nemůžeme najít místo na stan, nakonec ho stavíme víceméně uprostřed vesnice, ale tady to nikomu nevadí. Navíc je zde viditelně po letní sezoně, téměř nikdo tu není, a zimní – naštěstí pro nás – ještě nezačala :-)

DEN 3

Je úplně jasno. Balíme a vyrážíme směr nejvyšší hora Parângul Mare 2519 m. Je neděle a tak na vrchol jde také několik skupinek rumunů. Jdou na lehko a budou se vracet zpět. Líbí se mi, jak se postupně s pribývajícími metry otevírají nové a nové výhledy. V každém dalším sedle, dalsím hřebeni je výhled jiný a lepší. Na začátku výstupu z této strany je totiž Parâng skrytý. Z vrcholu Parângul Mare je úžasný rozhled. Šli jsme pomalu, rumuni jsou již na cestě zpět a tak jsme na vrcholu sami. Dáváme si Teacher`s a koukáme do kraje. Kolem 5 hodiny potkáváme v sedle pod vrcholem sedící skupinku rumunů. Mají namířeno tam, odkud my jsme vycházeli. Odhadem tak 4-5 h chůze. Že dojdou za tmy jim prý nevadí, nedivil bych se kdyby ani neměli baterku :) Noc trávíme u jezera Mindra (2150 m) pod vrcholem.

DEN 4

Je úplně jasno. Stoupáme 200 m zpět na hřeben a přes vrcholy Vf. Gruiu (2345 m) a Vf. Paclesa (2335 m) přicházíme do sedla Piatra Taiata (2255 m). Odtud jdeme k jezeru Cilcescu. Podle Miloslava Nevrlého k nejkrásnějšímu tábořišti rumunských Karpat. A místo je to skutečně krásné.

DEN 5

Je úplně jasno. Od jezera Cilcescu stoupáme zpět na hřeben strmým sedlem Hornul Lacurilor. V mapě zde není značená cesta, avšak reálně zde vede dokonce značka. Bez ní by se cesta, hlavně tedy opačným směrem, hledala těžko. Traverzujeme vrchol Mohoru (2337 m) a blížíme se k horské silnici Transalpina. Silnice má nový povrch a ve svém nejvyšším bodě – sedle Urdele - vede ve výšce 2145m. V těchto místech má člověk pocit, jako by již nebyl v Evropě, ale někde ve střední Asii. Dáváme si oběd u dřevěných stánků u silnice – v tuto roční dobu již zavřenými, opouštíme Paring a pokračujeme na hřeben Latoritei. Jdeme kolem nového lyžařského centra – vybudováno udajně 2011 – a stavíme stany kousek od opuštěné salaše.

DEN 6

Ráno nás po snídani zaskočí bouřka. Ani nebalím stan a spěcháme k asi 200 m vzdálené salaši. Bača tu již není a tak přečkáme bouřku zde. Nebyla to úplně kalsická letní bouřka, blesků bylo jen pár, ale v říjnu bych ji nečekal. Po bouřce se počasí lepší a vyrážíme na další cestu. Potkáváme asi 6 off roadů s holanďany. Poslední zastavuje a tak trochu máme pocit, že se stydí, že se veze autem. Říká nám, že náš styl je lepší. No má pravdu.

Scházíme níže k opuštěné salaši. Dle yr.no má zítra pršet a tak se rozhodujeme strávit noc uvnitř salaše. Ta je zařízená ve stylu středověk – otevřené ohniště, hliněná podlaha....

DEN 7

Ráno je opravdu celkem nepěkně a tak na cestu vycházíme až kolem 11 h. Kvůli počasí již nepokračujeme dál po hřebeni, ale scházíme dolů k přehradě Vidra. U přehrady dáváme oběd a jdeme dál po silnici smšrem ke Cabana Obârşia Lotrului, kde si chceme dát pivo a někde poblíž přespat. Snažíme se stopovat. Po asi 5 km ( moc aut nejezdí... ) nám zastavuje rumun se španělskou SPZ – převody aut se tady podle všeho moc neřesí. Všude jezdí spousta francouzů, brtitů atp.

Po cca 10 km jízdy jsme u chaty. Dáváme si pivo a něco k jídlu. Nemáme moc Lei a tak počítáme podle jídelního lístku, kolik si toho ještě můžeme dát. To se při zúčtování ukazuje jako chyba, pán po nás chce o cca 20 Lei vice, než jsme si mysleli. Hádáme se, ale ne zas tak moc, přecejen chceme spát před hospodou ve stanech. Nakonec mu přihodíme 2 EURa a je to OK. Pán navíc za nedorozumění slibuje ráno kafe zdarma.

DEN 8

Dopoledne má být ještě počasí OK a tak chceme nahlédnout do pohoří Şureanu. K mému překvapení skutečně dostáváme slíbené kafe. Balíme a vyrážíme k vrcholu Pravăt. Ze Şureanu jsou parádní výhledy na Lacul Vidra a pohoří Paring. Pěknou traverzovou cestou dojdeme do sedla Groapa Seacă. Tady je bordel a nějaké nesmyslené cedule se zvířaty od ministerstva bůhvíčeho. Spát se nám tu nechce a tak pokračujeme dolů ke Cabana Groapa Seacă.

Již celkem dost prší a tak zůstáváme venku na zahradě pod přístřeškem a čekáme, zda si nás někdo všimne. Jsme tady skoro 2 hodiny a tak nějak po rumunsku se nic neděje. Před setměním se jdeme zeptat dovnitř zda můžeme někde na zahradě přespat. Tvrdí, že na spaní venku už je zima. Chějí 10 LEI za osobu. Nakonec jim dáváme 10 EUR za 3 lidi včetně 3 piv. Dáváme si před odjezdem sprchu a jdeme spát. Celou noc dost vydatně prší.

DEN 9

Ráno jsme lehce nervózní. Musíme nutně do 12:30 dostopovat do Petrosani. Kolem půl 9 jsme na silnici, ale všichni jednou opačným směrem. Po cca 6 km chůze nám staví pick up a odveze nás asi 10 km směrem k městu. Máme to v kapse. Stihneme to. Nakupujeme v Bille, procházíme celé město a čekáme na autobus. Ten přjíždí celkem na čas a výlet končí. Cesta zpět mi přidje mnohem víc v pohodě. Máme VIP místa v buse. Po 2h opruzu na hranicích – nic nekontrolují, jen zdržují – už vše probíhá haldce a v 6h ráno (o hodinu dřív) jsme v PRG.

SUMMARY

Celkově byl výlet super. Určitě to byl jeden z nejhezčích treků, který sem šel. Paring je opravdu parádní. Navíc to není namáhávé, převýšení nejsou tak velká. Jsem taky rád, že jsme zde byli mimo sezónu. Takto jsme mimo víkend na začátku nepotkali nikoho.(pouze 6 aut na Latoritei :-) Opuštěné Karpaty z dob M. Nevrlého se zde podle mne v létě již nekonají. Rumuni jsou celkem příjemní lidé. Nic neřesí, mám pocit, že je jim všechno tak nějak jedno.

MAPA

Mapa na google maps

FOTKY

GALERIE